Po dlouhé covidové přestávce se v červenci pořádal první letošní závod World Slalom Series, a to v italském městě Porto Recanati. Tohoto závodu se zúčastnila Lucka Halámková a rozhodla se s námi podělit o svoje zážitky. Děkujeme Luci za tento krásný článek a také za perfektní reprezentaci na závodech!
Instagram Lucka: @luci_halamkova_96
Instagram Umka: @umkas.short.adventures
Ahoj, já jsem Lucka a chtěla bych vám napsat o svém zážitku ze závodů v Itálii v červenci 2021.
Po dlouhé době KONEČNĚ závody! Byla jsem nadšená a můj trénink se stal více intenzivní. Freestyle slalom jezdím od 14 let a trénuji s Českou asociací freestyle bruslení. CONERO HERO BATTLE je teprve můj třetí závod.
V den odjezdu jsem nasedla do auta a po 1500 km jsme dorazili do města Porte Recanati, kde se to velké dobrodružství odehraje.
Všechno vyšlo a já se ocitla u závodiště. Závodiště bylo postavené na parkovišti hned vedle pláže s výhledem na moře. Dokonalý místo. Na první pohled jsem se sice lekla, protože povrch nevypadal moc dobře. Byl to dost špatný asfalt a zdaleka nebyl rovný, ale nakonec se na mim jezdilo dobře a nebylo to tak hrozné.
Byl večer a já se šla podívat na disciplínu Pair slalom. Ještě jsem ani nedošla k závodišti a už jsem viděla diváky a slyšela hudbu. U závodiště jsem stála v první řadě. Byl to úžasný pocit a já byla moc ráda, že všechno vyšlo a jsem součástí něčeho úžasného.
Nastal další den, důležitý den pro mě. Dneska se jede disciplína Speed slalom. Pro mě byl tohle jeden z nejdůležitějších dnů z celých závodů. Speed slalom je disciplína, která mě nejvíc baví, a taky mi na ni nejvíc záleží. Už od rána jsem byla nervózní, přestože kvalifikace mojí kategorie začínala až odpoledne.
Při registraci jsem cítila jiný pocit než předchozí den, protože teď už jsem nebyla jen divák, ale ZÁVODNÍK. Při rozjížďkách jsem poznávala bruslařky, které jsem dříve znala pouze z Instagramu. A už mě volali na první kvalifikační jízdu: „Lucie Halámková from Czech Republic.“ A teď jsem věděla, že to zajedu, jak nejlíp budu umět. Postavila jsem se do startovní pozice, ale v tom se mi rozklepala noha a podjela mi. Ozvali se bzučáky a já věděla, že mám „faul start“. Druhý start mi ale vyšel! Zajela jsem to! Byla jsem neskutečně šťastná, protože se mi to povedlo a já měla čas (5,876 sec.). Druhou kvalifikační jízdu jsem zvládla taky. S pocitem, že jsem do toho dala maximum, jsem si to, i přes velkou trému, moc užila.
Největší strach zmizel a já se procházela v oblečení české reprezentace a užívala si tu báječnou atmosféru závodů.
V sobotu byl na programu Classic. Bohužel celý den pršelo a já jsem měla obavy, jestli se disciplína pojede nebo ne. A v tom najednou přišla zpráva, že kvalifikace holek se přesouvá do tělocvičny. V tuhle chvíli jsem věděla, že to byla nejlepší věc, která hraje v můj prospěch. Pojedu Classic v tělocvičně, na povrchu, který znám a na kterém normálně trénuji! Hned jsem psala trenérce, že dnešní závod bude fakt super.
Nachystaná jsem se chystala vyjít k tělocvičně. U tělocvičny mi řekli, že jsem až v předposlední skupině a mám přijít až za hodinu. Hodina uběhla a mě pustili do tělocvičny. Jen závodníky bez doprovodu. Najednou jsem se ocitla s ostatními holkami v obří tělocvičně, a byl to úžasný pocit. V kapse mi zazvonil telefon se zprávou od trenérky. Napsala mi, co a jak, a popřála mi hodně štěstí. Přečetla jsem si zprávu, odhodila mobil, nazula brusle a šla jezdit. Trénovala jsem a z tribuny na mě začali mávat rodiče. Super! Pustili je dovnitř!
Teď to je už jen na mně. Stála jsem a čekala, až uslyším své jméno. V tom za mnou přišly holky z Itálie a popřály jsme si navzájem hodně štěstí. Začala hrát moje hudba a já si zajela své oblíbené triky ve své vlastní vymyšlené choreografii. Užívala jsem si to v každou v chvíli, dokonce i v té, kdy jsem spadla. Chvíle s potleskem na konci je z toho všeho absolutně nejkrásnější!
Po mé jízdě jsem seděla a dívala se na ostatní soupeřky. Najednou mě někdo chytl za rameno. Byly to holky z Itálie a chtěly můj Instagram. Byla jsem překvapená a nadšená. Další dvě hodiny jsme strávily společně díváním na ostatní jízdy a povídáním o freestyle slalomu a závodech. Na tomto sportu je úžasné, že i vaše soupeřky se stanou vašimi kamarádkami. Takže mám nové kamarádky z Itálie, se kterými si můžu sdílet pocity ze závodů a užívat si to s nimi.
Uteklo to jako voda a najednou byla neděle. Poslední den v Itálii a zároveň poslední den závodu – disciplína Battle. Ráno jsem se rozhodla, že nazuji brusle, a ještě před závodem se pojedu projet kolem moře. Vítr ve vlasech, sluneční paprsky nad hladinou moře a volnost bruslí. Nezapomenutelné ráno.
A odpoledne jsem už stále potřetí na závodní ploše. Rozježdění a nástup k závodu. Battle není moje nejoblíbenější disciplína. Spolu se svými třemi soupeřkami jsme měli dvě kola, každé po 30 vteřinách. Udělala jsem maximum a zajela své oblíbené nejtěžší triky. Bohužel jsem nepostoupila, a to pro mě znamenalo, že závody už pro mě skončily.
A teď jedno velké shrnutí závodů.
Byl to úžasný zážitek. Závody nejsou jen o tom vyhrát, ale hlavně si to užít a získat nové kamarády a zkušenosti. Už samotná atmosféra je dokonalá a stát tam a reprezentovat Českou republiku v něčem, co totálně miluji a dávám do toho maximum, je něco úžasného… Děkuji Conero za uspořádání závodů a už se těším na další závody World Slalom Series.
Na závěr bych chtěla poděkovat především skvělým rodičům za to, že mi umožnili se závodů zúčastnit a podporovali mě, Umce (maskot CAFB) za společnost a psychickou podporu, a hlavně mé skvělé trenérce, za to, že mě na závody připravila, podporovala mě a jen díky ní jsem tam mohla zajet své maximum…DĚKUJI. Lůca
0 komentářů