Vytvořil jsem sebrané spisy ze svých zážitků, které jsem průběžně psal na náš facebook. Nic nového zde nenajdete, jde pouze o přehlednější shrnutí a archivaci zážitků tohoto úžasného svátku freestylu pro další generace!

Den první

Mno, kde začít… Místo je opravdu… ohromující. Celá hala postavená na zelené… parkovišti. Včetně nasvětlení, perfektního nazvučení, živého přenosu a dalších srandiček prý vyšla na nějakých 100 000€. Popravdě, jde to poznat. Z podlahy sice nejsem vůbec nadšený a celý prostor je extrémně prašný, ale za neustálých poznámek „byl jsi loni v Číně?“ a „oproti Číně je to zlatý“ jsem musel uznat, že celkově je to důstojné místo pro WFSC. Hlavně tedy díky obětavosti místního organizačního týmu a skvěle vyřešenému zázemí.

První den se nesl ve znamení toho „kdo přijede“. Myšleno tedy týmy, které se často zzaregistrují, ale nedorazí. Konkrétně tedy Team India a Team Senegal. První jmenovaní dorazili (k velkému překvapení všech) v hodně slušné sestavě, druzí jmenovaní nejdříve oznámili, že půlka týmu nedostala vízum, poté ale nepřijel nikdo.

Dneska moje „judge duty“ (služba) byla velmi nudná. Měl jsem na programu jen rozhodčího na startu free jumpu, což je prakticky vymyšlená pozice, která nic nedělá, takže jsem se na to moc netěšil. Nakonec jsem vypomáhal rozodčím u obrazovek a při jumpu jsem střídal italského rozhodčího na laťce. Vzhledem k tomu, že se zítra budu těšit na following judge roli pro asi 200 skaterů, tak si ani moc nestěžuji.

Co se týká výkonů a disciplín, tak těžko posoudit. Ráno se jely kvaldy battlu a docela mě mrzelo, že někteří nováčci sem jeli kvůli battlu a byli vyřazeni hnde první den, ale takový je život… a sport. Před slidy se na tribunu nasypalo asi 60 lidských mláďat. Komentátoři je hned obratně využili a díky této symbióze byla atmosféra na slidech bombastická. Bohužel lidská smečka brzy odešla, takže na jumpy už bylo trochu mrtvo, ale snažili se to vynahradit zase týmoví kolegové skaterů. Slidy bych řekl, že byly takové standardní. Neviděli jsme žádné pecky, žádná překvapení, žádné slidy, které bychom neviděli už mnohokrát. Šlo zde spíš o techniku provedení. Jump oproti tomu byl docela nervy drásající, hlavně u žen. Krásné výkony – u žen se končilo kolem 125 a u mužů jen těsně nepadl rekord (156), protože vítěz končil na 155 cm.

Přikládám několik fotek – sluj rozhodčích, rozhodčího a podlahu. Snad rozeznáte co je co. Já jdu zatím relaxovat, protože zítra to bude #Frodo, protože půjdu do Mordoru. Sportu zdar, freestylu zvláště!

Den druhý

Mno… problém s prachem docela vyeskaloval. Minimálně tedy do té míry, že si jezdci na speedu před každým kolem (a někdy i během něj) utírali kolečka. Začínám mít také flashbacky když jsme týden sbírali půdní vzorky na Sokolovské uhelné pánvi – taky jsem potom týdny smrkal černý sopel.

To ovšem nemohlo zabránit skaterům, aby nezajezdili troufnul bych si říci až nechutné časy. Ve finálových K.O. se pohybovaly časy mezi 4.9 a 5.3 podle toho, jak se to komu zrovna povedlo. Došlo i na velmi vypjaté chvíle, skoro všechna finále se jela s třetí jízdou, protože první dvě byly nerozhodně.

V jedné situaci došlo dokonce i na oficiální protest. Vtipné bylo, že ho vznesl Irán, ale rozhodčí v tomto případě rozhodli ve prospěch jejich skatera. Jejich skateři nicméně tvrdili, že nic nechápou a jejich trenér tomu rozhodnutí taky nerozumněl, takže vznesli protest vůči tomu rozhodnutí.

Co se týká pair classicu, tak asi není co komentovat. Dost mě mrzelo, že vítězné jízdy byly spíš o tom kdo to míň pokašle než o tom, kdo to líp zajede. Ale těší mě, že, i přes naprosto debilní pravidla, získává pair classic stále více popularity (13 párů). Snad si jen dovolím menší šťouchnutí. Mnozí víte, že se tento závody jede podle pravidel z roku 2017. Pokud by se hodnotilo podle pravidel z roku 2018, tak v pair classicu je první a druhé místo prohozené…

Každopádně nejtěžší den za mnou, zítra classicy, v neděli battle, který už nerozhoduji a pak tradá domů. Na fotkách bojiště, sluj penalty judge, výsledky pairu a honosná award ceremony.  Vítězové dostali medaili, diplom a pixlu waflí. 

Den třetí

No tak dneska to bylo strašné peklo. Vše opět začalo nánosem prachu.

Největší pecka přišla hned v první kategorii – juniorky. Anna Smirnova zajela jízdu svých (i cizích) snů a sesadila dosavadní mistryni světa Sofii Bogdanovou. Tyhle dvě Rusky mají hodně společné historie a při mé ruské anabázi jsem se dozvěděl i mnohem více věcí ze zákulisí. Anna je moje dlouhodobá favoritka a vše co umí má brutálně vydřené potem a krví, díky čemuž je mi velmi sympatická. Vtipné taky bylo, že při rozehřívání si zkoušela svůj sitting trick (back christie wheeling) a strašlivě to failnula (shozený dva kelímky a spadla na zadek). Když vstávala, tak šlo vidět na její tváři… no co myslíte. Všichni to samozřejmě viděli. Nicméně při jízdě tento trik zajela naprosto brutálně, což bylo odměněno neméně brutálním aplausem ruského týmu. Vyhlášení výsledků bylo plné emocí, obě slečny tušily, jak to dopadne. Zatím asi highlight celého turnaje.

Na dalších dvou kategoriích upřímně nebylo nic moc zajímavého (junioři a seniorky). Vypíchnul bych fakt, že mistr světa v juniorech (Taiko) pochází z Japonska, což je věc ve freestylovém světě nevídaná, ale počkejte si ještě na třetí odstavec. Dále stojí za zmínku perfektní jízda Klaudie z Polska – až budou videa na netu, tak připravím nějaký „Auzťa’s favourites“ playlist. 😉No každopádně jsem seděl při relaxu vedle čínského rozhodčího a totálně jsem nechápal… při juniorech borec do systému sypal známky třeba 20s před koncem samotné jízdy, prostě někde v půlce týpka odhadnul na 15/15 (technika/artistic) a narval to tam. Druhý si zase nepsal zápisky u poloviny skaterů a házel tam náhodná čísla. První 4 jezdci od něj dostali 15/15, 20/20, 30/30 a 40/40. Prostě totální psycho a měl jsem urputnou chuť oběma vyliskat. Nutno dodat, že podle toho vypadalo i jejich hodnocení a několikrát sami uznali chybu (asi ve dvou případech bych řekl dosti zásadní; já na jejich místě bych vrátil „řidičák“ a krčil se někde v koutě). Štěstí, že v obou případech jich byla v týmu menšina, takže to evropští rozhodčí zachránili.

Následovali senioři, kde jsem byl „scoring judge“, tedy ten, kdo hodnotí. TOTÁLNÍ MORDOR to byl… Zkusím to jednoduše vysvětlit… Máme škálu od 10 do 60 bodů za techniku rozdělenou po 10 bodech na „úrovně“, tedy A, B, C, D a E. Maximum skaterů je 20 a tedy logicky když to rozpočítáme na body, tak průměrná mezera v ideálním případě by byla 2,5 bodu. To se ale nikdy nestane a pokud se nahustí skateři s podobnými výsledky, tak tomu říkáme „meatball“ (masová koule). Teď vám řeknu, že z těch 16 skaterů jsem já osobně měl 3 v tieru A, 3 v tieru C a 10 v tieru B… takže průměrná odchylka byla… nebyla. ⚰️ (masové hody) No nakonec jsme to zvládli řekl bych se vší grácií, ale u posledních jízd jsme kousali propisky. Pódium se obešlo bez Evropanů a výsledek byl čina, JAPONSKO, taiwan. Ano prosím… BRATR před chvílí zmíněného juniorského mistra urval stříbro pro svou zemi a nechal za sebou italskou mašinérii PĚTI skaterů, z nichž všichni jsou tuším top10, nejhůře top20 na světě.

Ke snímkům dole – vrstva prachu, poznej si svého rozhodčího a judge team zezadu. Ten nekvalitní (sorráč) snímek obrazovky je pořízený během závodu a můžete si na něm zkusit malé kouzlo – jak poznat jednoho asijského (CHN) rozhodčího mezi čtyřmi evropskými (ITA, HUN, FRA, RUS) jen podle jeho rozhodování.  ️ #Frodo #prsten #wfsc2018

Den čtvrtý

Dneska jsem neměl žádnou „službu“, takže jsem si vyhandloval, že můžu na dopoledne zmizet a být ready v případě nutnosti na mobilu. Obul jsem tedy brusle a projel si městečko Arnhem, jehož architektura je velmi hezká. Arnhem tedy není moc velké město, takže historickou čtvrť jsem projel asi za 15 minut. Vše bylo zavřeno, protože je neděle, takže jsem spíš jen nasál atmosféru a jel zpátky. Můj další cíl byl most v Arnhemu, který je nechvalně proslavený z období druhé světové války. Most stojí tak, jak stál předtím včetně hlídacích outpostů. V jednom z nich se nachází pamětní deska události, při které několik tisíc britských výsadkářů drželo arnhemský most proti elitní tankové divizi nacistů v rámci operace Market Garden. Tato událost je zfilmovaná pod názvem Příliš vzdálený most (https://www.csfd.cz/film/346-prilis-vzdaleny-most/prehled/).

Na tento most mě dostala paradoxně trasa speedového závodu a když jsem přes něj procházel, tak jsem zažil čirou náhodou start maratonu žen. Dále jsem na mostě potkal jednoho z místních dobrovolníků, který mi vykládal, že je z Keňi, pracuje v Německu a měl původně dělat support Keňskému týmu, který nakonec kvůli vízům nemohl přijet. Po chvilce hovoru jsem zahlédl známé bledě modré dresy s milým nápisem CZECH REPUBLIC na zádech, takže jsem odchytil krajany – kluky, kteří si procházeli pěšky trasu na které za chvíli pojedou maraton. Suprově jsme pokecali a já potom kluky šel podpořit na start a potom i mezi koly.

Poté jsem se vrátil na naše bojiště, kde probíhal battle seniorů. Po obhlédnutí závodní plochy jsem navrhnul, aby DJ přidal do playlistu písničku „Another one bites the dust“. Po vražděných pohledech jsem byl odmítnut… co už. Co se týká výsledků, tak bych vypíchnul dvě věci. První se udála v seniorkách a to sice, že Daria Kuzněcová byla taktéž sesazena z trůnu a její místo ku překvapení všech zaujala Běloruska závodnice Vasilisa. To všem docela vyrazilo dech a je to první zlato pro Bělorusko v historii slalomu. Druhá vtipná věc se stala v battlu seniorů, kdy v top6 bylo 5 italů… ale vyhrál podle očekávání Zhang Hao, který ukázal o level vyšší freestyle než zbytek.


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *