Je velkou poctou pro naši zemi, že poprvé v historii bude český rozhodčí součástí týmu, který bude zodpovědný za výsledky mistrovství světa ve freestyle bruslení.

Co, proč?

Mistrovství světa (WFSC, IFWC) má ve freestyle světě speciální a problematické místo. Původně šlo o vrcholný závod sezóny, který účastníkům a vítězům poskytoval masivní množství bodů a tím pádem prestižní pozici ve světovém žebříčku. Doba se změnila a body se již za WFSC nepřidělují. Hlavní argumenty jsou dva. První je, že jezdci bojují za své země, ne za sebe. Tím pádem je tedy vítezstvím pro danou zemi je ukořistěná medaile, která poté přispívá ve většině zemí (i u nás) k lepšímu financování sportovní disciplíny (ne nějaké usmolené body). Druhý argument je samotný systém hodnocení a světový ranking, ve kterém je kontraproduktivní, když je jeden závod protěžován. Kdo má na jednom závodě smůlu poté jednoduše nemá šanci bojovat o titul. Myslet si o tom můžeme své, ale faktem je, že atraktivita pro země bez šance na medailové umístění, jako je například ČR nebo Slovensko, se rovná nule.

Holandsko? Tam někdo jezdí?

Letos se bude WFSC konat 5.-8. července v holandském městečku Arnhem, které je vzdálené asi hodinu od Amsterdamu a mimo to není asi ničím zajímavé (až později jsem zjistil, že v roce 1944 bylo bojištěm druhé světové války). Volba místa konání WFSC je spíše politickou volbou a také je hodně ovlivněna tím, kdo na to sežene peníze (hooooodně peněz). Nutno poznamenat, že už léta (a i v tomto případě) je tradiční, že na organizaci závodů je najata agentura, která o bruslení ví velký kulový. Naposledy jsme podobný cirkus zažili v Turíně, kde byly agentury najaty dvě, jedna se starala o ubytování a transporty rozhodčích a bruslařů a druhá o samotný závod. Výsledkem bylo, že nikdo nic nevěděl a nic nefungovalo. O tom kousek níže.

A jak se to stalo?

Výběr rozhodčích pro WFSC zajišťuje technická komise, které předsedá silná ruská klika (takže si nedělám iluzi, že by moje loňská ruská anabáze neměla na volbu vliv). Technická komise vytvořila „priority list“, kde jsem se skvěl na krásném 12. místě. Jelikož bylo rozhodnuto, že rozhodčích pojede 13, byl jsem na palubě! Další rozhodnutí, které má na starosti technická komise, nebylo tak radostné. Bylo rozhodnuto, že se budou používat pravidla z roku 2017. Vtipné na tom je, že ve spoustě případů se pravidla dodržovala i předtím a rozhodčí je brali v potaz, i když nebyly součástí „rulebooku“. Tedy například absence variability triků u classicu posuzoval každý rozhodčí jinak a v nových pravidlech se to standardizovalo a je za to určený postih. Krokem zpět se tedy standardizace ruší a rozhodčí musí (???) zase rozhodovat každý subjektivně? Argumentem pro tento cirkusový kousek bylo, že během první poloviny roku 2018 nebyl dostatečný počet velkých (3 cone) závodů, při kterých by si jezdci na nová pravidla zvykli. To je sice pravda, ale nevím, jak přesně si musí jezdci zvykat na to, že za shozené kelímky budou dostávat dvakrát takovou sodu… pardon, penalizaci.

A jak vypadá organizace letos?

No, začíná to zvláštně. Úspěšně se mi povedlo vyřídit letenku na krásná data i časy, takže budu cestovat v pohodlí. Dokonce mi nezapomněli připlatit za odbavené zavazadlo, což se kupříkladu v Bustu moc nepovedlo a platil jsem 100€ za overweight luggage. Poté se po organizačním týmu slehla zem. 6 dní před odletem nám bylo sděleno asi 99 % informací naráz formou „Celý náš organizační tým je tak strašně nadšený a věříme, že jste taky tak hotoví z toho, jak rychle se to blíží“. Kdo mě zná, tak asi tuší s jakým „co se to kruci děje“-výrazem jsem tento email četl. Časový harmonogram se zdá být poměrně volný, ale vzhledem k tomu, jakou masu organizátorů, rozhodčích a skaterů bude třeba koordinovat, myslím si, že je to ku prospěchu. 4 závodní dny jsou po disciplínách rozděleny od „nejhorší“ po „nejprestižnější“, tedy:

Čtvrtek – Balast (free jump, slidy)
Pátek – Speed
Sobota – Classic
Neděle – Battle

O tom, jaké ponětí má letošní organizátor o freestylu jako sportu, si můžete udělat představu na jejich instagramu: https://www.instagram.com/schaatsen.nl/ Své obavy bych shrnul do cimrmanovského: „Tak jsme vzali sekeru, pilu, jídlo na tři dny a vyrazili jsme!“

 

A co má tento článek znamenat?

Už když jsem byl loni v Rusku, tak mě napadlo psát takový malý deníček, aby si i nezainteresovaní lidé mohli počíst o slastech a strastech ze zákulisí. Budu se snažit každý večer něco málo sesmolit. V ideálním případě nějaký ilustrační obrázek a nějaké věcné informace okořeněné asi kamionem sarkasmu. Pokud tuto akci s krycím názvem Cirkus Humberto přežiji, tak se můžete těšit i na pokračování na konci června z Berlína.